Fascinace hudbou

Fascinace hudbou, aneb... za co může Ivan Trojan
„Jak začít hrát na klavír už za 20 minut a za dva měsíce ( třeba přes prázdniny) být dále než za rok klasickou výukou?“ 


Motivující Systém MS2 od specialisty na zrychlené učení Libora Činky 

Varování: 

Paměťový systém probouzí nejen chuť hrát, ale dokonce komponovat hudbu a písně. Podporuje kreativitu a fantazii a to bez omezení. A pozor, tento kurz obsahuje lechtivé pasáže, byť ne v míře, kterou jsem viděl na Broadwayi v muzikálu Chicago. 

Když slyším skvělou hudbu, tak to s mým tělem doslova cvičí a možná z vlastní zkušenosti víte, jaké to je v duchu si zpívat, anebo alespoň tukat prsty do rytmu.

Když si vzpomenu na školní hodiny hudby, tak to nejen ve mně vyvolává vzpomínku, že to byla spíš frustrace než radostný čas, který by v nás probouzel touhu hrát na hudební nástroje. Jak má touha vzniknout, když hrozí známky? A jak má vzniknout motivace, když tam prezentovaná hudba byla málokdy tělem hýbající? 


Jak to začalo (nejde o úryvek písně J. Korna)


Někde před šestnáctým rokem jsem se zamiloval do stepu a měl tu čest dvakrát mít individuální hodinu s panem Towenem a chodit 2 roky na step. Jenomže kvůli maturitě jsem si dal pauzu a Frank Towen mezitím umřel. Když jsem pak chodil do jiného kurzu, tak během půl roku většina lidí odpadla, protože výuka nepředkládala vizi toho co budeme umět a stala se jen mechanickými cvičeními bez naplnění radosti. Znáte přísloví: „Když dva dělají totéž, není to totéž." a zrovna tak, když dva učí totéž, není to totéž. 


Díky nositeli Nobelovy ceny Rogeru Sperymu víme, že máme dva mozky. Ten levý sice vládne logikou, ale je to tak říkajíc suchar. No a jen od majitelů „sucharů“ v mozku se zkrátka nemůžete učit. Respektive můžete, trvá to nejméně 5 x déle, a funguje to jen za předpokladu, že jste také suchaři. Jste 100% suchaři? Určitě ne, protože to byste asi tento text nečetli, neb postrádá a bude postrádat akademický jazyk. Navíc tento můj kurz pro hudební netalenty – což je diagnóza, kterou zásadně sugerují akademici s tituly - nebude obsahovat spousty teorie. Prioritní zařazování teorie před praxí je totiž jeden z mnoha fatálních školních omylů. Bez praxe totiž není aktivován celý mozek a smyslové prožívání. Jo jo. Už Komenský říkal: „ Co neprojde přes smysly, nevejde do paměti.“ 


3T

Za smyslový zážitek, který ve mně po třiceti letech probudil touhu hrát, může slavný herec Ivan Trojan. Pozval nás do Dejvického divadla na hru Theremin, v níž hraje hlavní roli a po představení mi umožnil vyloudit zvuk na replice nejneuvěřitelnějšího hudebního nástroje. Nadšen představou, že budu moci hrát na (podle scénáře prý) nejjednodušší hudební nástroj na světě, jsem se vydal do prodejny hudebnin a zeptal se zda mají Theremin. Prodavačka se na mne podívala jako na blázna a řekla: „To neexistuje.“ a na mou námitku, že jsem to viděl v divadle pokračovala: „Mám za sebou konzervatoř a žádný There... neexistuje.“ Když jsem navštívil další hudebniny, tak se historie opakovala. Slovo neexistuje následoval pohled z kterého se dalo odhadnout, že si myslí, že jsem se zbláznil. 


Mám už více než čtvrtstoletí zkušeností s podobnými pohledy. Typické je, že je používají lidé zejména s tituly. Už mnohokrát se v dějinách stalo, že „studovaní inženýři“ pronesli věty jako: Nemáte talent. Nikdy to nebudete umět. Nikoho nebudou zajímat Vaše bláznivé nápady. Řekli to Elvisovi, řekli to Beatles... Smáli se Hendrixovi, který neuměl noty, držel kytaru opačně a vytvořil si vlastní systém záznamu hry. 

rychlocteni-468x60.gif

I Vám možná říkali, že na něco nemáte.

Chybné školní představy o učení memorováním se naneštěstí přenesly i do hudby a tak si spousta zájemců o hraní na hudební nástroje při pohledu na notový záznam nedokáže představit, že by si něco takového mohli zapamatovat a tedy se naučit. Učení se mechanickým opakováním je doslova dinosauří forma učení a měla by už dávno vyhynout. To se těžko stane, protože v učebnicích jsou sugerované zastaralé postupy, které se s každým dalším vydáním zakonzervovávají a stávají se gigantickými tištěnými pomníky, které lze velmi těžko zbourat, když sami pedagogové se velmi často nechtějí učit nové postupy. Heslo: „Když jsem se to tak musel naučit já, tak oni taky.“ Zamezuje evoluci učení. I mně říkali, že na některé věci člověk prostě musím mít buňky. Jenomže to říkali lidé, kteří dovolili, aby jim dinosauři z pedagogických škol udusaly buňky na myšlení. 


A to mne motivuje dokazovat, že nejenomže existují neuvěřitelné věci jako Theremin*, který již mám (moderní vypadá jinak než klasický, který můžete vidět na youtube), ale i že učení může být zcela odlišné od toho, jak se učí na školách. Vím to, protože jsem kdysi zažil Franka Towena, vím to, protože jsem se kdysi seznámil s metodou profesora Lozanova a vím to, protože mými kurzy kreativního zrychleného učení - kurzy Superpaměti, Angličtina s hypnózou a Anglicky Fantasticky, prošlo už více než pět tisíc lidí. 

Hraní musí být hravé. 

Hra na hudební nástroje musí být hravá už od okamžiku studia. 

Zájemcům umožníme získat speciální trénink za nejvýhodnější cenu, která bude nižší než ceny klasické výuky hudby. 

Kdo chcete už za pár minut hrát a za 2 měsíce být dál než klasickým způsobem za rok, napište na email uvedený v Kontakty a do předmětu emailu napište Chci se učit metodami zrychleného učení Libora Činky. 

P.S. 

Pomožte mi během minutky zodpovězením pár otázek k hudbě. Děkuji